Můj život s depresí

11. března 2013 v 11:59
Když jsem zjistila, že je tématem týdne právě deprese, řikala jsem si, že o tom určitě napíšu svoje zkušenosti, protože jsem si timhle prošla docela dost. Teď tu sedim a vůbec nevim, jak mam začít. Ani nevim, jestli o tom chci tady psát a vracet se zpět do minulosti...navíc nechci a ani bych nemohla sem napsat úplně vše, takže to spíš tak nějak shrnu...


Důvody, proč člověka potkaj deprese jsou různý. První příčinou je dědičnost a tou druhou jsou situace, které vám život přinese a které nejsou moc příjemné. Já je měla z obou důvodů.

Dětství jsem neměla moc hezký. Rodiče se rozvedli, táta byl agresivní alkoholik, máma si našla přítele, kterýho jsem nesnášela...Na zš jsem zažila šikanu...zemřel mi můj nejbližší člověk...atd atd

V pubertě se moje stavy nejvíc vyhrotily. Nenáviděla jsem se. Připadala jsem si hrozná a strašně ošklivá. Život mi přišel jako utrpení. Nedokázala jsem se radovat. Chtěla jsem se zabít, ale naštěstí jsem to nedokázala. Často jsem bezvládně ležela na posteli, koukala mimo a čekala, jestli to se mnou třeba sekne. Hodně mi bušilo srdce, myslela jsem vždycky, že mi vyskočí. Nemohla jsem z toho spát a zároveň jsem byla neustále vyčerpaná. Motala se mi hlava. Potila jsem se. Byla jsem agresivní a úzkostlivá, pořád se mi chtělo brečet a když ne, tak jsem pociťovala takový prázdný pocit...jako zombie...

V tý době jsme o tom nebyli tolik informovaný a když mi máma řekla, že mě objedná k psychiatrovi, vyvalila jsem na ní oči, že se zbláznila, že tam nejdu...jenže když jsem se dozvěděla, že ty fyzický nevolnosti souvisí s psychikou a že na to zaberou antidepresiva a návštěva psychiatra, rozhodla jsem se to vyzkoušet, protože už jsem nebyla schopná takhle fungovat a bylo to opravdu nepříjemný...(před tim jsem ještě vyzkoušela nějaký alternativnější věci, který nezabraly, maximálně krátkodobě)
A tak je nyní beru. Spousta lidí tvrdí, že je AD hodně změnila. Že z nich udělala jinou osobnost.
Myslim, že by si měl psychiatr u každýho jednotlivce důkladně promyslet, co s ním. A ne dávat AD na vše, protože někdy to lze léčit i jinak, než přes prášky. Když se dají nesprávné léky člověku, který by potřeboval spíš jinou metodu léčení, tak se u něj pak projeví vedlejší účinky.

Já jsem měla diagnostikovánu bohužel těžkou depresi a jediný východisko a pomoc byly právě AD. Myslím, že to ze mě jinou osobnost neudělalo. Jsem pořád stejná. Stejná, jako když jsem byla malá. Byla jsem bláznivá a chtěla jsem pořád něco podnikat, citlivá, vnímavá. Taková jsem i teď. S tím rozdílem, že se už neutápim denodenně ve stavech, který vás úplně oddělaj. Připadá mi, že když jsem měla deprese a nebrala jsem AD, tak jsem to nebyla já. Občas mi přišlo, jako kdyby se mě zmocnili nějací démoni, vysávali mě a ovládali.

Toť vše...nějak se mi o tom nechce víc psát. Budu moc ráda, když napíšete vaše zkušenosti, jestli nějaké máte, popř. se vyjádříte k článku nebo zeptejte. :)
 


Anketa

Jaký je tvůj rys osobnosti?

Extrovert
Introvert

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.