Odešlo to tak rychle, jak to přišlo.
Aneb s T. jsme se rozešli...
Bylo to vůbec poprvé, co jsem se tak bláznivě zamilovala. Konečně! Poznala jsem, jaký to je, když je člověk zamilovaný až po uši a neni to platonický. Kluka jako je on, jsem hledala. V mnoha věcech mi imponoval. Ta jeho gestika, pohledy, hlas, způsob kouření cigarety...byla jsem z něj hotová. Je mu 22, ale vypadá starší. Neni to žádnej nagelovanej šampon, je to chlap, který má kolem úst strniště a je nehorázně sexy...
On mi řekl, že by nikdy nevěřil, že narazí na takovou holku jako jsem já. Že mu seslalo samo nebe mě a že mám vlastnosti, kterých si na mě moc váží a který jsou pro něj důležitý.
Když jsme spolu trávili čas, bylo to hezký, ale něco mi nesedělo. Člověk pozná, jestli je do něj ten druhý zamilovaný. Já byla. Až moc. On ač se snažil, tak jsem to z něj necítila.
Když jsme se zrovna neviděli, očekávala jsem alespoň smsky, kterých se mi dostávalo minimum.
Viděli jsme se v pátek. Byl to měsíc, co jsme byli spolu. V sobotu ráno naposled a pak jsem odjela k babice, dědovi, za bratříčkama, tátou, sestřenicí...a s tou jsme šly večer na diskotéku.
T. byl ten večer taky na nějaký oslavě. Vůbec mi za celý den nenapsal. Ani večer. Já kluky na diskotéce odmítala, myslela na T. a koukala pořád na mobil. Nic mi nepřicházelo...Pak mě tam zaujal jeden kluk, byla jsem zoufalá, povídali jsme si...ve finále jsme se ke konci a v opileckym stavu líbali...
V neděli přijel T.. Řekla jsem mu to. Očekávala bych nějakou žárlivost, ale jemu to očividně tolik nevadilo. Ptala jsem se ho, jestli mě taky podvedl a on, že ne. Řekla jsem mu, že bych to neudělala, pokud by se ke mně choval jinak. Už podruhý jsem mu sdělila, jak moc mi chybí opětovanost a dávání svých pocitů najevo. Sdílení lásky a zpětná vazba.
Řekl mi, že to ví. Že je chyba v něm. Že by potřeboval víc času, protože ačkoliv jsem jeho vysněná, tak mu tam po citový stránce něco chybí - to nejdůležitější = neni zamilovanej. Ale že doufá, že to ještě přijde, že o mě nechce přijít. Odpověděla jsem mu, že to s největší pravděpodobností nepřijde, že se budeme akorát oba trápit a čim dýl spolu budeme, bude to pro nás těžší...
Brečela jsem...jemu se taky leskly oči...
Tenhle blog jsem si zakládala hlavně proto, abych tady psala o svym životě...co zrovna dělam, kde jsem byla, jak se mám atd...
Vždycky jsem si psala deníček s tim rozdílem, že jako malá holka na stránky papíru a jen pro sebe, nyní je to v trošku jiné formě. Účel to však mělo vždycky stejný - pro mojí budoucnost a zachování vzpomínek, že se zrovna teď tohle stalo...a pak samozřejmě k tomu, se vypsat...
to je mi moc líto! :// ale hlavu vzhůru... :))